Sborník PŠA č.7: Privatizace a deprivatizace

Sborník 7Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
v ruce držíte již sedmý sborník z příspěvků prezentovaných na pravidelných akcích Pražské
školy alternativ. Ta si v každém ze svých semestrů zvolila téma, problém či okruh otázek, kterým
se věnovala z různých úhlů pohledu.
Pro sborník č.7, který shromažďuje příspěvky z letního semestru 2013 je ústředním tématem
privatizace a deprivatizace v nejrůznějších jejich podobách. Klíčovou je, samozřejmě, otázka
vlastnictví. Co je vlastně soukromé vlastnictví a jaké negativní jevy může v souvislosti s ním
pozorovat? Jaké jsou možné alternativy? A proč to nemá nic společného s minulým režime?
I na tyto otázky odpovídají texty v první části tohoto sborníku.
Při diskutování privatizace a deprivatizace jsme s nemohli vyhnout celé škále veřejných statků
a služeb. Otázky zdravotnictví, dopravy, školství, energetiky a vody, stejně jako proměna
peněz tvoří jádro našeho sborníku.
Stále více se do popředí dostává otázka sociálního vyloučení a chudoby, která je s ním bezprostředně
spojena. Když se v oficiální politice přistoupilo na privatizaci zisků a socializací
ztrát, stejně jako na neoliberální reformy, které jsou privatizací těch sektorů ekonomiky
a společnosti, které dosud byly veřejné, je sociální vyloučení jedním z logických produktů.
V České republice je to zejména romská menšina, která je sociálním vyloučením postižena
nejvíce. Proto jsme se pohledu na privatizaci a deprivatizaci sociálního systému podívali pohledem
Romů, kteří tuto situaci znají a žijí v ní.
Doufám, že pro vás následující stránky budou inspirací nejen k dalšímu přemýšlení nad možnými
alternativami, ale také k činům, který budeme potřebovat mnoho.

Sborník ke stažení ve formátu PDF

Sborník PŠA č.6: Choduba, nezaměstnanost a další témata

Sborník 6Více jak čtyři roky po vypuknutí hospodářské krize je jasné, že recepty vládnoucích elit na to,
jak ji řešit, nefungují. V historii totiž nemá obdoby situace, kdy by se obtížná finanční situace
zemí řešila tvrdými úspornými opatřeními (nutno podotknout, že se jedná zejména o škrty
namířené směrem dolů – ke střední třídě a těm nejchudším). Díky nim je stále více lidí ohroženo
pádem do chudoby prostřednictvím prekarizace, příliš nízkých výdělků, ztráty zaměstnání
a dluhových pastí. Jak vážná je situace, můžeme sledovat v Řecku nebo Španělsku a pozadu
nezůstávají ani Spojené státy americké. Po desetiletí vyspělé země sledovaly, jak se rozvojový
svět marně snaží vymanit z chudoby i zadluženosti, a celkově vzato příliš nepomáhaly
ani rozvojové programy. Nůžky se nepřestávaly rozevírat, a tak navzdory tomu, že například
často vyzdvihovaná Indie má vysoký počet miliardářů, zbídačených lidí bez šance na lepší
budoucnost přibývá. Lidí bez budoucnosti je nyní čím dál více i v Evropě a Americe. Přestává
záležet na tom, ze které země člověk pochází, podstatné je, ze které je společenské vrstvy.
V současné době jsme i v České republice svědky destrukce sociálního státu, který doposud –
jakkoli měl mnoho nedostatků – fungoval. Před našima očima přibývá bezdomovců, sociálně
vyloučených osob a lidí upadajících do chudoby. Zatímco mzdy stagnují anebo klesají, ceny
potravin a energií letí nahoru. Nebude trvat dlouho a naše domácnosti se začnou mnohem
více zadlužovat na základních potřebách. Takovouto situaci už několik desetiletí dobře znají
například v USA. K tomu si připočtěme placení za zdravotní péči nebo školné a mnohým bude
jasné, že se dluhů za celý život většina z nás nezbaví.
Přitom už desítky let existují návrhy řešení, jak současnou situaci zlepšit: patří k nim například
rozvoj lokálních ekonomik, obnovitelné energie nebo družstevnictví. Ve větší či menší
míře se daří v různých koutech světa takovéto aktivity rozvíjet. Tam, kde se to daří, mají alternativy
k současnému neoliberálnímu kapitalismu na lokálních úrovních větší šanci ustát celosvětovou
krizi. Tam, kde se to daří méně, žene nespokojenost obyvatele do ulic demonstrovat
proti aroganci elit (v lepším případě) nebo se jejich hněv obrací k těm nejslabším (v případě
horším). Je zřejmé, že řešení musí být politické a systémové: ustoupit od ekonomizace života
(regulovat mocné finanční aktéry a přehodnotit funkci peněz), redistribuovat světové
zdroje (kterých je stále pro všechny na planetě dost) a spravedlivě zaplatit za práci, které je
obrovské množství (a přitom se za ni v čím dál větší míře platí příliš málo anebo vůbec). Cest
k tomu, jak se vymanit z chudoby anebo zamezit pádu do ní, existuje spousta. V současnosti
nám nezbývá než různými prostředky neustále tlačit na vládnoucí elity (zejména ty levicové),
aby nezapomínaly, proč je občané volili. Nedávat jim klid, aby neměly jistotu, že jim asociální
politika jednoduše projde. A hlavně v tom nepřestávat.

Sborník ke stažení ve formátu PDF