Pospolité hospodaření, kdy se lidé sdružují, aby společně snáze uspokojili své potřeby, je nejstarší a nejpřirozenější formou ekonomické aktivity a rodové nebo komunitní způsoby hospodaření fungovaly po zdaleka nejdelší období dějin lidského rodu a na mnoha místech se udržují dodnes. Z tohoto dlouhodobého hlediska je v současnosti převažující způsob hospodaření,
který lze charakterizovat jako kapitalistický tržní systém, podivnou výjimkou. Vývoj, který započal dělbou práce a vynálezem peněžní směny, nahradil postupně spolupráci bojem všech proti všem a místo uspokojení lidských potřeb si dal za cíl maximalizaci zisku. Přineslo to sice dynamický rozvoj a růst ekonomické efektivity, ale zároveň i stále rostoucí nerovnost,
plýtvání, ničení životů a přírody. Dnes tyto perverzní principy triumfují v globálním měřítku ale zároveň opakované a prohlubující se krize ukazují jejich hranice.
Proto roste také zájem o alternativy, které neusilují o růst Růstu, které nemají za cíl hromadění virtuálního bohatství a prohlubování závislosti na nesmyslném konzumu. Jednou z takových historicky osvědčených alternativ je družstevní hnutí, které má i u nás bohatou minulost.
Ekonomická aktivita zaměřená na uspokojení potřeb těch, kdo se jí věnují, a založená na participaci všech při rozhodování je určitě způsobilejší naplňovat zásady udržitelnosti, nutné pro změnu dosavadního kolizního civilizačního kurzu.
Dějiny družstevnictví od druhé poloviny devatenáctého století do dnes ve světě i u nás mají období rozoje a útlumu, někdy i úpadku. Je to dané zejména tím, že i družstva se musí se svými výrobky a službami prosazovat na trhu a v prostředí, které se řídí jinými pravidly, než jsou solidarita a ekonomická demokracie. Velmi záleží na tom, v jakém právním a společenském rámci družstva existují. Dnes už řada zemí světa systematicky družstevnictví a jiné formy sociální nebo solidární ekonomiky podporují, protože pochopily, že jde o významný stabilizační faktor každé národní ekonomiky. Zejména výsledky družstevních spořitelen a bank v době finanční krize to potvrzují.
V českém prostředí nás čeká řada úkolů. Především jde o osvětové úsilí o změnu obecného mínění, které mylně spojuje družstevnictví výhradně s minulým režimem a z ideologických důvodů ho proto odmítá. S tím souvisí i legislativní úpravy, ke kterým po roce 1989 došlo a které nedostatečně respektují specifičnost družstevního podnikání. Družstva by zasloužila
větší podporu, jako je tomu v řadě evropských zemí. Konečně je důležitá výměna zkušeností mezi stávajícími družstvy a podpora těch, kdo se do družstevního podnikání chtějí pustit.
Z těchto důvodů se Ekumenická akademie s dalšími partnery v rámci projektu Pražská škola alternativ družstevnictví věnuje, a proto také vydáváme tento sborník jako průběžnou informaci o tom, kam jsme dosud dospěli.
Sborník ke stažení v PDF