Více jak čtyři roky po vypuknutí hospodářské krize je jasné, že recepty vládnoucích elit na to, jak ji řešit, nefungují. V historii totiž nemá obdoby situace, kdy by se obtížná finanční situace zemí řešila tvrdými úspornými opatřeními (nutno podotknout, že se jedná zejména o škrty namířené směrem dolů – ke střední třídě a těm nejchudším). Díky nim je stále více lidí ohroženo pádem do chudoby prostřednictvím prekarizace, příliš nízkých výdělků, ztráty zaměstnání a dluhových pastí. Jak vážná je situace, můžeme sledovat v Řecku nebo Španělsku a pozadu nezůstávají ani Spojené státy americké. Po desetiletí vyspělé země sledovaly, jak se rozvojový svět marně snaží vymanit z chudoby i zadluženosti, a celkově vzato příliš nepomáhaly
ani rozvojové programy. Nůžky se nepřestávaly rozevírat, a tak navzdory tomu, že například často vyzdvihovaná Indie má vysoký počet miliardářů, zbídačených lidí bez šance na lepší budoucnost přibývá. Lidí bez budoucnosti je nyní čím dál více i v Evropě a Americe. Přestává záležet na tom, ze které země člověk pochází, podstatné je, ze které je společenské vrstvy.
V současné době jsme i v České republice svědky destrukce sociálního státu, který doposud – jakkoli měl mnoho nedostatků – fungoval. Před našima očima přibývá bezdomovců, sociálně vyloučených osob a lidí upadajících do chudoby. Zatímco mzdy stagnují anebo klesají, ceny potravin a energií letí nahoru. Nebude trvat dlouho a naše domácnosti se začnou mnohem
více zadlužovat na základních potřebách. Takovouto situaci už několik desetiletí dobře znají například v USA. K tomu si připočtěme placení za zdravotní péči nebo školné a mnohým bude jasné, že se dluhů za celý život většina z nás nezbaví.
Přitom už desítky let existují návrhy řešení, jak současnou situaci zlepšit: patří k nim například rozvoj lokálních ekonomik, obnovitelné energie nebo družstevnictví. Ve větší či menší míře se daří v různých koutech světa takovéto aktivity rozvíjet. Tam, kde se to daří, mají alternativy
k současnému neoliberálnímu kapitalismu na lokálních úrovních větší šanci ustát celosvětovou krizi. Tam, kde se to daří méně, žene nespokojenost obyvatele do ulic demonstrovat proti aroganci elit (v lepším případě) nebo se jejich hněv obrací k těm nejslabším (v případě horším). Je zřejmé, že řešení musí být politické a systémové: ustoupit od ekonomizace života
(regulovat mocné finanční aktéry a přehodnotit funkci peněz), redistribuovat světové zdroje (kterých je stále pro všechny na planetě dost) a spravedlivě zaplatit za práci, které je obrovské množství (a přitom se za ni v čím dál větší míře platí příliš málo anebo vůbec). Cest k tomu, jak se vymanit z chudoby anebo zamezit pádu do ní, existuje spousta. V současnosti nám nezbývá než různými prostředky neustále tlačit na vládnoucí elity (zejména ty levicové), aby nezapomínaly, proč je občané volili. Nedávat jim klid, aby neměly jistotu, že jim asociální politika jednoduše projde. A hlavně v tom nepřestávat.
Sborník ke stažení ve formátu PDF