Jak uchopit emancipační rozměr křesťanství v současné politice a veřejném životě? Přes svůj emancipační náboj bylo křesťanství v dějinách masivně využíváno k disciplinaci společnosti. Ježíšovské hodnoty jako je univerzální solidarita, aktivní nenásilí a překonávání hranic sociálních, genderových, kulturních i náboženských byly potlačovány ve prospěch zájmů mocných. V současnosti, kdy část představitelů církví u nás podléhá atmosféře strachu ze společenských změn nebo se podílí na normalizaci nenávisti k jinakosti pod sloganem o ochraně tradic, je na místě otázka, jak emancipační rozměr křesťanství znovu uchopit. Jak si můžou být sekulární a křesťanská emancipační hnutí navzájem přínosem? V čem spočívají překážky pro takovou spolupráci? Jaký je rozdíl mezi křesťansky a ateisticky pojatou solidaritou? Daří se dialog tváří v tvář hrozbám kapitalistického odcizení?