Bude brzy celý svět na mizině? Veřejný dluh: co to je a jak dnes funguje

Ve vzduchu visí strach před státním bankrotem. „Stojí svět před krachem?“ ptá se deník Bild (13. 07. 2011) obřími písmeny a týdeník Der Spiegel (32/2011) se přidává titulkem: „Udělá svět bankrot?“ V průzkumu magazínu Stern ze začátku srpna 2011 figuruje na prvním místě mezi starostmi obyvatel Německa státní zadlužení.
Důvod: poprvé od druhé světové války nezažívají dluhovou krizi takzvané země rozvojové, nýbrž etablované vyspělé země. V Evropě stojí některé státy na okraji platební neschopnosti, hrozí rozpad eurozóny, do jejíž záchrany jsou investovány miliardy. Také v USA roste státní zadlužení do výše, které bývá jinak dosahováno jen v poválečných obdobích. Ratingová agentura Standard & Poor‘s proto snížila, poprvé od druhé světové války, úvěrovou způsobilost americké vlády. Všechny vlády vyspělých zemí si nyní předsevzaly, že budou tvrdším způsobem šetřit. To postihuje především chudé ve formě sociálních škrtů, a to ve všech zemích. Proč tomu tak vlastně je? Kde je původ těchto dluhů? Proč se všechny státy zadlužují, ačkoliv dluhy jsou všeobecně považovány za něco špatného? A proč se dluhy zkrátka neškrtnou, když jimi trpí už celý svět? To jsou některé z otázek, které chce tato brožura zodpovědět. Nebude tvrdit, že státní zadlužení není žádný problém. Ukáže, k čemu slouží, kdy – a pro koho – se z něj problém stává. V konečném efektu jsou otázky dluhu vždy otázkami přerozdělování: zatímco někteří musejí platit, jiní mohou vydělávat.
Téma této brožury ilustrují fotografie figurek z litého olova. Lití olova je starý silvestrovský zvyk. Z roztavených olověných kousků, které ztuhly ve vodě, si lidé zkoušejí vyčíst budoucnost. Podobně si počíná také ekonomie s ekonomickými údaji: hospodářské instituty neustále předpovídají růstové údaje, na které pak ve skutečnosti často nedojde. V roce 2009 odmítl Německý ústav pro hospodářský výzkum předpovědět ekonomický růst pro rok 2010. Když byl jeho ředitel Klaus Zimmermann konfrontován v rozhovoru pro Der Spiegel s tím, že ekonomický cech toto zaváhání vyhodnotil jako čistý PR gag, odpověděl: „Kolegové chtějí odpoutat pozornost od toho, že sami také nevědí nic určitého a že v principu provozují věštění z kávové sedliny.“
(Spiegel online, 18. 04. 2009)

Obsah:

  1. Švábská hospodyně jako vzor: „Člověk nemůže utrácet víc, než vydělává“
  2. „Vnuci budou muset splácet naše dluhy“
  3. „Všichni jsme si žili nad poměry“
  4. „Politici rozhazují peníze – však také nejsou jejich“
  5. „Musíme šetřit!“
  6. „Jsme na mizině!“
  7. „Finanční trhy ovládají politiku“
  8. „Dluhy by se měly jednoduše škrtnout!“
  9. „Potřebujeme přísnější pravidla“
  10. Závěr: „Je tedy státní zadlužení dobré nebo špatné?“
  11. Glosář