Lidská civilizace, ač to nerada přiznává, směřuje především k vyplenění Země, zvyšování bohatství elit na úkor ostatních a k ignoraci udržitelné perspektivy.
Trh vytváří technologie a prostředky, které ničí životní prostředí, zvětšují pro-past mezi bohatými a chudými a maximalizují krátkodobé zisky. Autoři „Mezí růstu“ Římského klubu tvrdí, že nástroje společnosti zhroucení systému urychlí, místo aby mu zabránily.
Necháme-li setrvačností věci běžet dál, jako doposud, budou-li naše snahy cílit na pomalé a nepodstatné změny, budeme-li dále preferovat společnost uspořádanou podle praxe nadřazující osobní a skupinové zájmy zájmům nejširší veřejnosti, aniž bychom jinému názoru či možnosti nezaujatě ponechali prostor potřebný k tomu, aby prokázal, zda je životaschopný, tak nejspíše budeme od-souzeni k zániku. A to bez ohledu na to, zda budeme očkovaní, vystudovaní, či umytí a oblečení do správných značek, bez ohledu jaký automobil či deodorant používáme, či na jaké místo společenského žebříčku jsme se vydrápali.
Ti, kteří vládnou, lhostejno zda absolutisticky, nebo pod rouškou volnějších systémů, podléhají pravidelně svodům se přímo či nepřímo chválit. K tomu účelu používají nejrůznější cesty a způsoby, z nichž jeden dominuje, když v různých obměnách říká: „Dnešní doba je nejlepší a vy jste si nemohli pro svůj život vybrat lépe“. Tato sebechvála je však lživá. Nic, co je lidské není dokonalé a ne-může být konečným stavem, jakkoliv to systémoví obhájci prohlašují. Stejně jako ideologové komunismu odpovídali na otázku – co přijde po komunismu – ještě rozvinutější komunismus, obdobně odpovídají ideologové globálního kapitalismu, že další fází bude kapitalismus ještě globálnější.
Německý filozof Jürgen Habermas říká, že v krizi je to, co nemá alternativu.
Pro dnešní lidský svět hromadící neobyčejné množství globálních problémů a blížící se rychle k uzlovému bodu existence, to platí mnohonásobně.
Potřebujeme mnoho alternativ. Pouhé pokračování současného trendu je téměř jistým zmarem lidské civilizace.
Ideologie. Příliš často nás takové slovo pronásleduje svými důsledky. Bez oddechu se v posledních stoletích řítí na evropskou společnost jedna vlna ideologie 6 Lokální a globální udržitelnost
za druhou. Ideologie spasení přešla v ideu národního sebeurčení, ta byla nahrazena ideologií čisté rasy a pak zase ideologií třídního boje. Snad by už konečně mohl být ve společnosti, která se ráda chlubí přídomky svobodné a otevřené společnosti, klid, když tu ve svých předimenzovaných automobilech přijíždí a v klapajících střevíčcích hbitým krokem přichází ideologie neustálého růstu a absolutní všemohoucnosti peněz.
Každá ideologie je především nástrojem ovládání těch druhých. Je cestou jak lidské bytosti porobit a omezit či znemožnit ve prospěch oligarchie jejich svobodný život. Ač měla a i dnes má každá ideologie své zaryté zastánce, byla to především ona, jejíž cesta nebyla lemována smíchem a tancem, ale stálým, nepochopitelným a zcela nesmyslným utrpením nepohodlné či opomenutelné části obyvatelstva.
Před globalizací nelze utéci. Není ale překvapující, že právě její největší výhoda a ohromující síla se mohou relativně snadno překlopit do její největší nevýhody. Právě v případě globálního neoliberálního kapitalismu, který uchvátil prakticky celý svět, nemá žádnou vnější konfrontační rovinu a z ní vyplývající korektiv.
Proměna tedy přijde zevnitř. Toto téma se autoři tohoto sborníku snaží uchopit.
Obsah:
Slovo úvodem
Milan Smrž
Tak či onak, všechno se změní
Naomi Klein
Kapitalismus a udržitelnost
Ilona Švihlíková
Možnosti občanů v ČR ovlivnit veřejné rozpočty. Kdy pomůže
participativní rozpočtování?
Václav Exner
Ekologie, komunismus a šťastný sňatek civilizace a přírody
Michael Hauser
Čeká nás kolaps? Jaká bude pravděpodobně jeho dynamika?
Milan Smrž
Společenství, které staví svoji energetiku a ekonomiku na fosilních a atomárních zdrojích nemá budoucnost
Jan Foff
Sociální kapitál a spolupráce v sítích v případech místního
udržitelného rozvoje
Martin Zahradník, Jana Dlouhá
Úskalí při zavádění místních ekonomik v hospodářsky
znevýhodněných regionech
Martin Zíka
Lokální ekonomika podle Johna Boika
Zbyněk Fiala
Solidární ekonomika jako cesta k udržitelnosti – případ České republiky
Naďa Johanisová
Proměna dopravy zdola – na příkladu Darmstadtu
Martin Huth
Postoj české veřejnosti ke klimatické změně
a jeho možná změna
Milan Smrž
Ozelenění pouští – příspěvek k problému migrace?
Emil Underberg
Bioplynová stanice – hlavní článek projektu „Energeticky soběstačná obec Kněžice“
Milan Kazda
Pralets – místní výměnný obchod pro Prahu
Anežka Hradilková
Borovanské jistoty, pokusy a omyly
Jiří Guth