Milí čtenáři, v tomto sborníku projektu Školy alternativ naleznete příspěvky z konference, která otevřela v ČR téma, jež bylo, stejně jako mnoho další jiných, pohřbeno invazí v roce 1968. Jedná se o dialog mezi marxismem a křesťanstvím. Oba dva myšlenkové proudy usilují o osvobození člověka a nabízejí mu určitý eticko-praktický kompas, který ho má v jeho jednání vést.
Navíc stojí před měnícím se světem stojí nové duchovní, sociální, politické i ekologické výzvy.
Jakou budou v jejich zvládání hrát křesťanské církve roli? Převládne humanistický hlas papeže Františka, nebo autoritářský hlas fundamentalistů a konzervativců? Může být církev partnerem v úsilí o spravedlivější společnost, nebo je spíše hrozbou? Je politizace křesťanství nadějí nebo hrozbou? A je třeba proměnit křesťanství, aby mohlo změnit svět? No a co k těmto otázkám můžou říct stoupenci levice, která je programově zaměřena na hledání spravedlivého světa?
Texty, které si budete moci přečíst tak, alespoň částečně, odpovídají na výše položené otázky tak, jak byly diskutovány na naší konferenci. První skupinu příspěvků tak tvoří odpovědi na otázky, jak může vypadat současná progresivní kritika globálního společenské systému ze strany církví a jaká jsou v tomto ohledu specifika českého prostředí? České církve jsou totiž od sametové revoluce spíše spojeny se statutem quo. Lze to změnit? A odkud v České republice čerpají progresivní křesťanské proudy? O církevní kritice kapitalismu promluví Franz Segbers, bývalý poslanec strany DieLinke. Český pohled na kdysi velmi živý dialog křesťanství a marxismu nabídne jeho účastník Karel Floss, jinak také filosof a politik. O dnešní české církvi píše ve svém příspěvku básník Adam Borzič.
Nejde však jen abstraktní etické postoje, nebo o politická přesvědčení. Výrazným prvkem angažmá církve ve společnosti je charitativní a diakonická práce. Jsou církevní instituce schopné překročit tradiční charitu a cílit na systémové změny? Jak obstávají v době uprchlické krize? Jak vůbec funguje vzdělávání v křesťanské sociální práci? To jsou otázky, které budou zajímat druhou skupinu příspěvků. Zahájí ji Petr Jandejsek, pedagog na Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické, svou úvahou o roli vzdělání v sociální práci, jakožto příspěvku k sociální spravedlnosti. Na něj naváže Tomáš Tožička, rozvojový expert, s úvahou o specifické roli diakonie jakožto politického aktéra.
Nemohli jsme také pominou skutečnost, že se v poslední době v České republice objevilo několik mladých aktivistických uskupení, které častou vedou boj na dvou frontách: církevní i společenské. Pohybují se na okraji církví, ale nechtějí se vzdát křesťanské identity. Zároveň vytváří sekulárně-náboženské koalice. Jaký vůbec mají radikálně křesťanské akce k církvi vztah? Jaká je strategie hnutí zdola? Je to možná podoba křesťanství budoucnosti? Na tuto sérii otázek se snažili poskytnou odpovědi Hana Kovářová a Martin Tománek ze skupiny Prázdné trůny. Svůj pohled na současnou společnost a to, jak ji měnit pak přidal kolektiv RFK.
Doufám, že vás příspěvky našich hostů budou inspirovat k dalšímu hledání a jednání!
Obsah:
Úvod
Jan Májíček
Dědictví marxisticko-křesťanského dialogu
a sociální role církví a křesťanů
Karel Floss
Církevní kritika kapitalismu
Franz Segbers
Ostrovy českého progresivního křesťanství
Adam Borzič
Vzdělávání k sociální práci jakožto volba pro spravedlnost
Petr Jandejsek
Církve ve společnosti
Tomáš Tožička
RFK – feministické křesťanky
Kolektiv autorek
Kdo jsou a co chtějí Prázdné trůny
Hana Kovářová, Martin Tománek