Jste na mizině? Prodejte své ostrovy!

ŘeckoNa jaře 2010 chránily státy Evropské unie a MMF řeckou vládu před platební neschopností.
Jen o rok později však musely Athény žádat o další úvěrový balíček.
Přísliby pomoci mezitím narostly na více než 200 miliard eur. Vlády v Evropě se hádají
o to, zda si Řecko tuto pomoc vůbec zaslouží, zda je nutná a kdo ji má zaplatit.
V Německu často převládá názor, že Řekové si za svou bídu mohou sami. Nejprve
se „profixlovali“ do eurozóny, poté měla vláda příliš vysoké výdaje, lidé příliš málo
pracovali. Takovéto latentně nacionalistické interpretační vzory živí němečtí politici
a média, kteří navrhují odpovídající „řešení“ krize: Řekové musejí více šetřit, více
pracovat a prodat svůj veřejný majetek – a když nic z toho nepomůže, musí Řecko
opustit eurozónu, popřípadě vyhlásit bankrot. Hloupé na tom je, že zmiňované příčiny
krize nejsou ani výstižné, ani z ní nenabízí východiska.

Sborník ke stažení v PDF

Krásný zelený svět

Krásný zelený světZastavuje změnu klimatu a vymírání druhů a vedle toho vytváří vysokou míru
růstu a miliony pracovních míst: zelená ekonomika. Považuje se za zázračný nástroj.
S ní se má stabilizovat globální kapitalismus. A má být také nadále udržitelný. Co
však je zelená ekonomika? Nastavení rámcových politických podmínek by v ní měly
dbát o to, že přinutí kapitál, aby se trhy a hospodářství staly „zelenější“, a aby se
vytvářela „zelená“ pracovní místa. Podniky by měly za poškozování životního prostředí
platit „adekvátní“ cenu. A v neposlední řadě, by se stát při zadávání veřejných
zakázek měl řídit kritériem udržitelnosti a podporovat udržitelnou infrastrukturu.
V červenci 2012 se měla stát zelená ekonomika v Rio de Janeiru na konferenci +20
novým vůdčím pojmem globální politiky. Konference se konala k 20. výročí OSN,
Konference o životním prostředí a rozvoji, na které byla v roce 1992 vytvořena kouzelná
formule „udržitelného rozvoje“. Nyní každý mluví o zelené ekonomice. Již od
dvacátých let se horuje po „zezelenání“ kapitalismu. Současně je zřejmé, že udržitelný
rozvoj nějak nefunguje. Emise oxidu uhličitého se zvyšují. Biologická rozmanitost
se zmenšuje. Hlad, prohlubování chudoby a sociální nerovnost se v mnoha
zemích zvyšují. Oslavované „smíření ekologie a ekonomie“ vzniká ztuha. Zelená
ekonomika není to, co v ní mnozí chtějí vidět: magická formule, která jako na stříbrném
podnosu nabídne řešení mnoha problémů.
Tato brožura má ukázat, že zelená ekonomika je sporný pojem, který se dá naplnit
mnoha obsahy – podle různých zájmů. Je třeba zdůraznit, že tam, kde nejsou
alternativní návrhy po ruce, se kompromis s vládnoucí silou hledá příliš rychle
a alternativy se spíše potlačují, než podporují. Je jisté, že pokud zelená ekonomika
nenaruší struktury ekonomiky staré a bude sloužit pouze jako prorůstový program,
zklame a velmi rychle ztratí svůj lesk.

Sborník ke stažení ve formátu PDF

Sborník PŠA č.7: Privatizace a deprivatizace

Sborník 7Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
v ruce držíte již sedmý sborník z příspěvků prezentovaných na pravidelných akcích Pražské
školy alternativ. Ta si v každém ze svých semestrů zvolila téma, problém či okruh otázek, kterým
se věnovala z různých úhlů pohledu.
Pro sborník č.7, který shromažďuje příspěvky z letního semestru 2013 je ústředním tématem
privatizace a deprivatizace v nejrůznějších jejich podobách. Klíčovou je, samozřejmě, otázka
vlastnictví. Co je vlastně soukromé vlastnictví a jaké negativní jevy může v souvislosti s ním
pozorovat? Jaké jsou možné alternativy? A proč to nemá nic společného s minulým režime?
I na tyto otázky odpovídají texty v první části tohoto sborníku.
Při diskutování privatizace a deprivatizace jsme s nemohli vyhnout celé škále veřejných statků
a služeb. Otázky zdravotnictví, dopravy, školství, energetiky a vody, stejně jako proměna
peněz tvoří jádro našeho sborníku.
Stále více se do popředí dostává otázka sociálního vyloučení a chudoby, která je s ním bezprostředně
spojena. Když se v oficiální politice přistoupilo na privatizaci zisků a socializací
ztrát, stejně jako na neoliberální reformy, které jsou privatizací těch sektorů ekonomiky
a společnosti, které dosud byly veřejné, je sociální vyloučení jedním z logických produktů.
V České republice je to zejména romská menšina, která je sociálním vyloučením postižena
nejvíce. Proto jsme se pohledu na privatizaci a deprivatizaci sociálního systému podívali pohledem
Romů, kteří tuto situaci znají a žijí v ní.
Doufám, že pro vás následující stránky budou inspirací nejen k dalšímu přemýšlení nad možnými
alternativami, ale také k činům, který budeme potřebovat mnoho.

Sborník ke stažení ve formátu PDF

Sborník PŠA č.6: Choduba, nezaměstnanost a další témata

Sborník 6Více jak čtyři roky po vypuknutí hospodářské krize je jasné, že recepty vládnoucích elit na to,
jak ji řešit, nefungují. V historii totiž nemá obdoby situace, kdy by se obtížná finanční situace
zemí řešila tvrdými úspornými opatřeními (nutno podotknout, že se jedná zejména o škrty
namířené směrem dolů – ke střední třídě a těm nejchudším). Díky nim je stále více lidí ohroženo
pádem do chudoby prostřednictvím prekarizace, příliš nízkých výdělků, ztráty zaměstnání
a dluhových pastí. Jak vážná je situace, můžeme sledovat v Řecku nebo Španělsku a pozadu
nezůstávají ani Spojené státy americké. Po desetiletí vyspělé země sledovaly, jak se rozvojový
svět marně snaží vymanit z chudoby i zadluženosti, a celkově vzato příliš nepomáhaly
ani rozvojové programy. Nůžky se nepřestávaly rozevírat, a tak navzdory tomu, že například
často vyzdvihovaná Indie má vysoký počet miliardářů, zbídačených lidí bez šance na lepší
budoucnost přibývá. Lidí bez budoucnosti je nyní čím dál více i v Evropě a Americe. Přestává
záležet na tom, ze které země člověk pochází, podstatné je, ze které je společenské vrstvy.
V současné době jsme i v České republice svědky destrukce sociálního státu, který doposud –
jakkoli měl mnoho nedostatků – fungoval. Před našima očima přibývá bezdomovců, sociálně
vyloučených osob a lidí upadajících do chudoby. Zatímco mzdy stagnují anebo klesají, ceny
potravin a energií letí nahoru. Nebude trvat dlouho a naše domácnosti se začnou mnohem
více zadlužovat na základních potřebách. Takovouto situaci už několik desetiletí dobře znají
například v USA. K tomu si připočtěme placení za zdravotní péči nebo školné a mnohým bude
jasné, že se dluhů za celý život většina z nás nezbaví.
Přitom už desítky let existují návrhy řešení, jak současnou situaci zlepšit: patří k nim například
rozvoj lokálních ekonomik, obnovitelné energie nebo družstevnictví. Ve větší či menší
míře se daří v různých koutech světa takovéto aktivity rozvíjet. Tam, kde se to daří, mají alternativy
k současnému neoliberálnímu kapitalismu na lokálních úrovních větší šanci ustát celosvětovou
krizi. Tam, kde se to daří méně, žene nespokojenost obyvatele do ulic demonstrovat
proti aroganci elit (v lepším případě) nebo se jejich hněv obrací k těm nejslabším (v případě
horším). Je zřejmé, že řešení musí být politické a systémové: ustoupit od ekonomizace života
(regulovat mocné finanční aktéry a přehodnotit funkci peněz), redistribuovat světové
zdroje (kterých je stále pro všechny na planetě dost) a spravedlivě zaplatit za práci, které je
obrovské množství (a přitom se za ni v čím dál větší míře platí příliš málo anebo vůbec). Cest
k tomu, jak se vymanit z chudoby anebo zamezit pádu do ní, existuje spousta. V současnosti
nám nezbývá než různými prostředky neustále tlačit na vládnoucí elity (zejména ty levicové),
aby nezapomínaly, proč je občané volili. Nedávat jim klid, aby neměly jistotu, že jim asociální
politika jednoduše projde. A hlavně v tom nepřestávat.

Sborník ke stažení ve formátu PDF

Sborník PŠA č.5: Družstevnictví pro 21.století

Sborník 5Pospolité hospodaření, kdy se lidé sdružují, aby společně snáze uspokojili své potřeby, je nejstarší
a nejpřirozenější formou ekonomické aktivity a rodové nebo komunitní způsoby hospodaření
fungovaly po zdaleka nejdelší období dějin lidského rodu a na mnoha místech se
udržují dodnes. Z tohoto dlouhodobého hlediska je v současnosti převažující způsob hospodaření,
který lze charakterizovat jako kapitalistický tržní systém, podivnou výjimkou. Vývoj,
který započal dělbou práce a vynálezem peněžní směny, nahradil postupně spolupráci bojem
všech proti všem a místo uspokojení lidských potřeb si dal za cíl maximalizaci zisku. Přineslo
to sice dynamický rozvoj a růst ekonomické efektivity, ale zároveň i stále rostoucí nerovnost,
plýtvání, ničení životů a přírody. Dnes tyto perverzní principy triumfují v globálním měřítku
ale zároveň opakované a prohlubující se krize ukazují jejich hranice.
Proto roste také zájem o alternativy, které neusilují o růst Růstu, které nemají za cíl hromadění
virtuálního bohatství a prohlubování závislosti na nesmyslném konzumu. Jednou z takových
historicky osvědčených alternativ je družstevní hnutí, které má i u nás bohatou minulost.
Ekonomická aktivita zaměřená na uspokojení potřeb těch, kdo se jí věnují, a založená na
participaci všech při rozhodování je určitě způsobilejší naplňovat zásady udržitelnosti, nutné
pro změnu dosavadního kolizního civilizačního kurzu.
Dějiny družstevnictví od druhé poloviny devatenáctého století do dnes ve světě i u nás mají
období rozoje a útlumu, někdy i úpadku. Je to dané zejména tím, že i družstva se musí se svými
výrobky a službami prosazovat na trhu a v prostředí, které se řídí jinými pravidly, než jsou
solidarita a ekonomická demokracie. Velmi záleží na tom, v jakém právním a společenském
rámci družstva existují. Dnes už řada zemí světa systematicky družstevnictví a jiné formy sociální
nebo solidární ekonomiky podporují, protože pochopily, že jde o významný stabilizační
faktor každé národní ekonomiky. Zejména výsledky družstevních spořitelen a bank v době
finanční krize to potvrzují.
V českém prostředí nás čeká řada úkolů. Především jde o osvětové úsilí o změnu obecného
mínění, které mylně spojuje družstevnictví výhradně s minulým režimem a z ideologických
důvodů ho proto odmítá. S tím souvisí i legislativní úpravy, ke kterým po roce 1989 došlo
a které nedostatečně respektují specifičnost družstevního podnikání. Družstva by zasloužila
větší podporu, jako je tomu v řadě evropských zemí. Konečně je důležitá výměna zkušeností
mezi stávajícími družstvy a podpora těch, kdo se do družstevního podnikání chtějí pustit.
Z těchto důvodů se Ekumenická akademie s dalšími partnery v rámci projektu Pražská škola
alternativ družstevnictví věnuje, a proto také vydáváme tento sborník jako průběžnou informaci
o tom, kam jsme dosud dospěli.

Sborník ke stažení v PDF

Sborník PŠA č.4: Kdo zneužívá sociální dávky?

Sborník 4V dalším sborníku Pražské školy alternativ vám představujeme pohledy na problematiku
tzv. zneužívání sociálních dávek, ne/zaměstnanost a zhodnocení způsobu jejich řešení
tak, jak je předkládá současná pravicová vláda v České republice. Neměli bychom
se ale mýlit a podobná řešení spojovat jenom s Českou republikou, protože řada těchto
protiopatření nemá nic společného s naším národním charakterem či historií, ale jsou
celoevropským, možná i euroamerickým trendem, jak se vyrovnávat s nezaměstnaností
a úbytkem pracovních míst.
Jedním z takových klíčových opatření jsou tzv. „povinné bezplatné práce“, které jsou někdy
eufemisticky nazývány veřejnými či komunitními službami. Jsou povinně volitelné pro
všechny ty, kteří jsou nezaměstnaní či pobírají sociální dávky. V ČR je tento přístup ztělesněn
v nové definici veřejné služby, kdy lidé nezaměstnaní více jak dva měsíce mohou získat
povinnost si podporu v nezaměstnanosti odpracovat až 20 hodinami veřejné služby týdně.
A to i přesto, že se jedná o porušování ústavy a narušení principu pojištění proti nezaměstnanosti.
Výraz veřejný odkazuje k veřejnému zájmu, který však není nikde podrobnějši definován,
i proto můžete tuto zdánlivě veřejnou službu vykonávat pro soukromou stavební
firmu. Dalším inovativním řešením české vlády je systém DONEZ, kdy se musí vybraní dlouhodobě
nezaměstnaní hlásit na poště, aby nepracovali načerno. Je přeci logické, že člověk
je dlouhodobě nezaměstnaný právě a jenom proto, že pracuje načerno.
Nejde však o ojedinělou iniciativu českých politiků, ale o promyšlenou strategii současných
neoliberálních vlád a vlád operujících v neoliberálním prostoru, které své politiky zakládají
na přesvědčení, že na vině nezaměstnanosti není nedostatek a úbytek pracovních míst
a diskriminační jednání, ale osobní neodpovědnost, neschopnost a neangažovanost individuálních
osob. Stručně řečeno, ve slovníku neoliberálních politiků a političek i odborné
veřejnosti jde o osobní selhání.
S obdobnou, ale propracovanější, politikou „veřejné služby“ přišla i britská vláda v čele
s konzervativcem D. Cameronem (Workfare schemes). Sociální podpora či podpora v nezaměstnanosti
jsou podmíněny různými typy „povinné bezplatné práce“, která je definována
v různých schématech. Některá se mají týkat především mladých nezaměstnaných (absolventů),
ale další se podle dostupných informací mají týkat i dlouhodobě nemocných. Dotyčná
osoba má samozřejmě pouze zdánlivou volbu tento typ práce přijmou či nepřijmout,
protože za negativním rozhodnutím se skrývá i nemožnost pobírat sociální podporu. Podle
dostupných údajů v jednom z typů povinné a bezplatné práce působilo mezi červnem a listopadem 2011 až 370 000 lidí. V Británii tak pracují lidé zadarmo pro řadu soukromých společností,
mezi nimiž je např. Tesco nebo Pizza Hut. Právě v Británii se proti těmto opatřením
vzedmul velký odpor a řada společností už z programu vystoupila, některé se dokonce zavázaly,
že do programu nevstoupí a nebudou zneužívat povinnou nucenou práci.
Kromě zcela mylného a drzého základu o „neschopnosti“ a „přiživování na systému“ nezaměstnaných
či sociálně potřebných mají podobné programy společnou další věc: velmi
často se do jejich realizace zapojují soukromé společnosti, které tak čerpají nemalé částky
z veřejných rozpočtů na úkor veřejných institucí a organizací místo toho, aby stát zlepšoval
a rozvíjel především je. Work programme v rámci povinné bezplatné práce bude stát britské
daňové poplatníky pět miliard liber. A není asi příliš složitou otázkou, komu hlavně se to
vyplatí. Nezaměstnaní a občané to nebudou. Hlavně v době, kdy klesá počet volných pracovních
míst a ekonomika prochází řadou krizových okamžiků. Navíc je potřeba si uvědomit, že
„povinná neplacená práce“ s sebou přináší i další – možná zamýšlený, možná nezamýšlený –
důsledek, kterým je pokles placených pracovních míst nabízených zapojenými společnostmi.
Růst počtu zaměstnaných nevykazují ani oficiální statistiky zaměstnanosti. Dalším výsledkem
těchto opatření proti nezaměstnanosti či spíše placené práci je pokles času na hledání
placeného zaměstnání a růst stresu a nepříjemných pocitů z práce obecně.
Nezbývá mi, než skončit výrokem jedno náctiletého, který se zcela náhodou dostal k happeningu
ProAltu proti veřejné službě: „Ty vole, robota byla zrušená 1848.“ Jde o autentickou
reakci člověka, který o možné podmínce pobírání podpory v nezaměstnanosti slyšel poprvé
a považoval ji za nepřijatelnou, hloupou a hlavně vracející nás do dob nucené feudální
práce. Minulost se tak v politikách současné vlády stává jednou z možných podob naší
budoucnosti.

Sborník ke stažení ve formát PDF

Sborník PŠA č.2-3: Systémové alternativy kapitalismu

Sborník 2-3Pražská škola alternativ je projekt, vytvářející prostor pro vzájemné vzdělávání a diskusi o budoucím směřování společnosti a civilizace. Podílí se na něm řada organizací, jejichž stručné portréty
naleznete v závěru této publikace. Projekt se uskutečňuje díky finanční podpoře Nadace Rosy Luxemburgové.
Sborník, který máte před sebou, přináší příspěvky, které zazněly na pravidelných pondělních
debatách v průběhu školního roku 2011. Debaty byly rozděleny do mediálního, kulturně-uměleckého,
ekologického a politicko-ekonomického cyklu. Nejvíce programů zahrnoval cyklus politicko-ekonomický a právě tyto příspěvky tvoří obsah sborníku, který pro svůj rozsah dostal číslo 2 a 3
naší ediční řady.
Základní otázkou možností alternativ k současnému převládajícímu destruktivnímu politicko-ekonomickému
systému se z různých hledisek zabývají Ilona Švihlíková, Michael Hauser, Vlasta Hábová
a Miroslav Kerouš. Mimořádně opomíjenému tématu míru a pacifismu se věnují dva teologové:
Tomáš Tožička a Petr Macek. Konspirační teorie jsou naopak velmi oblíbené. O tom, jak vznikají
a jakou plní funkci, ve sborníku píší hned tři autoři: Daniel Solis, Vladimír Prorok a Michael Hauser.

Sborník ke stažení ve formátu PDF

Sborník PŠA č.1: Od krize k alternativám

Sborník 1V současné krizi české společnosti i systémové krizi globální se stále méně lidí spokojuje s tvrzením, že to prostě jinak nejde. Naopak roste pocit, že to už nejde takhle dál, že je třeba změna. Ale jaká změna? Odpověď na takovou otázku vůbec není jasná. A obavy, jestli je vůbec možné něco změnit, přestože změna je evidentně nutná, vyvolá- vají všeobecnou úzkost, která má epidemický ráz. Častou reakcí je apatický pocit bezmoci nebo různé formy úniku z reality. To všechno nahrává těm, kterým vyhovuje status quo.

Ale důležité je, že otázky se kladou. Důležité je, že důvěra v systém globální ekonomické, politické a ideologické nadvlády je narušena. Dokonce už se takové otázky začínají klást i u nás. V devadesátých letech mnozí přijímali negativní společenské jevy, jako např. růst kriminality nebo zvyšování sociálních rozdílů, jako důsledek radikální společenské změny nebo jako jakousi cenu svobody. Po více než dvaceti letech se však už ani pravicové vládní stra- ny neodvolávají na neblahé dědictví socialismu jako příčinu našich současných potíží. A tak nebezpečí tentokrát prý přichází z budoucnosti. Slyšíme např., že nám hrozí krach jako zadluženému Řecku. Přitom protilékem mají být stále jen ty stejné jednoduché poučky neoliberální ideologie, které praxe za cenu nezměrných obětí mnohonásob- ně vyvrátila a které tak přinášejí to, před čím mají ochránit. I v našem prostředí sice tato primitivní ideologie ztrácí svou hypnotickou moc, ale víc než kde jinde je tu otázkou, čím ji nahradit. Vždyť ani strany, které se hlásí k levici, nenabízejí skutečně nosné dlouhodobé alternativní koncepty. Jak to dnes vidíme v mnoha zemích světa, obnova politického myšlení a praxe je úzce spojena s aktivitou angažovaných občanů.

Naděje na nápravu přichází zdola, ale cesta není jednoduchá. V běžném životě nedostatečná informovanost aorientace spotřebitelů umožňuje podvodné praktiky různým prodejcům alichvářům apřivádí lidi do ne- řešitelných situací. Řada lidí není dostatečně informována o vlastních právech a neorientuje se ve složitém právním a byrokratickém systému, který práva má chránit. Podobně obtížné je orientovat se v záplavě medi- álních informací, které jsou příliš často spíše manipulacemi. Nemožné se zdá porozumět ekonomickým a poli- tickým systémům, které rozhodují o současné a budoucí podobě společnosti. Ti, kdo z asociálních změn, ozna- čovaných za reformy, mají prospěch, záměrně zkreslují fakta nebo přímo lžou ovýchodiscích adůsledcích jednotlivých politik. Proto je tak důležitým předpokladem změny pochopení souvislostí aznalost možných alternativ.

Kromě odhalování manipulací a klamů je důležité otevírat budoucnost poznáváním a realizováním alternativních řešení stávajících problémů. Důležité je hodně vědět. Znát myšlenky a zkušenosti těch, kdo na různých místech usilují o vytvoření lidštějšího světa. Takových reálně fungujících ekonomických, sociálních i politických alternativ- ních konceptů na úrovni místních komunit ale i celých států je už překvapivě mnoho. A při pozornějším pohledu lze zjistit, že i u nás je spousta lidí, iniciativ a organizací, které se angažují pro záchranu otevřené budoucnosti. Aktivní lidé a skupiny tvoří menšinu a navíc menšinu rozptýlenou a vzájemně nekomunikující. Ale doba se mění a důležitým znakem současnosti je právě propojování nejrůznějších sociálních hnutí a občanských organizací. Nabídka vzdělávání ve smyslu získávání vhledu a kompetencí, které by občany soustavně uschopňovaly být aktéry ve společnosti a nejen pasivními diváky, je u nás zatím velmi omezená a v systému formálního vzdělávání prakticky zanedbatelná. Právě na tuto situaci se snaží reagovat náš projekt Pražská škola alternativ. O něco podobného se v Ekumenické akademii snažíme už několik let, ale teprve nyní se nám podařilo získat dostatečné financování díky podpoře Nadace Rosy Luxemburgové, která je spojena s německou politickou stranou Die Linke, Levice a rozhodla se podpořit levicový občanský dialog v České republice. Zásadní je, že se v rámci projektu podařilo propojit několik existujících alternativních hnutí a organizací. Jsou to ProAlt, Centrum globálních studií při AV a FF UK, Alternati- va Zdola, Eurosolar, Socialistický kruh a Masarykova demokratická akademie, organizace, které se představují na jiném místě této publikace. Společně předkládáme nabídku progresivních konceptů společenské změny v různých oblastech a to nejprve formou tematických diskusních cyklů, později snad i intenzivnější formou kurzů. Pro začá- tek jsme vybrali čtyři oblasti: politicko-ekonomickou, kulturně-uměleckou, mediální a ekologickou.

V tomto prvním sborníku Pražské školy alternativ nabízíme texty, charakterizující témata, kterým jsme se v prv- ním semestru věnovali. Představí je koordinátoři jednotlivých diskusních cyklů. Doufáme, že to pro čtenáře bude zajímavé a inspirující čtení.

Stánhout ve formátu PDF

Daňový systém v České republice a jeho možné alternativy – konference 27.2.2014 – Praha

Pražská škola alternativ Vás za podpory Nadace Rosy Luxemburgové zve na konferenci s názvem „Daňový systém v České republice a jeho možné alternativy“

V České republice se v posledním desetiletí vedly o otázku daní a zdaňování skutečné politické bitvy. Pravicové strany uspěly se snahou zavést tzv. rovnou daň, zrušit dědickou daň a další daně a zároveň zásadně zvýšit daň z přidané hodnoty (DPH). Všechna tato opatření zasáhla zejména nízkopříjmové skupiny obyvatel a byla přivítána těmi bohatými. Po volbách v říjnu 2013 nejsou strany levice schopny dosáhnout zásadních změn. Proto cítíme potřebu podpořit širší politickou debatu o otázce daní a zdaňování. Tato konference i připravovaná publikace by měly k této debatě přispět.

Pokud máte zájem se konference zúčastnit, přihlaste se prosím do 20. února promocí tohoto formuláře:https://docs.google.com/forms/d/15LA72hamXMJxZqtGI36GKaqwHuZBFpAHY_VDbkUpVLs/viewform

Kompletní program ke stažení zde >>

Adresa: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

Nepodmíněný základní příjem

Nepodminěný základní příjem_Stránka_01Myšlenka nepodmíněného základního příjmu je významnou ideou, jejíž zavedení do praxe by mohlo pozitivně změnit život mnoha lidem. Není proto divu, že vyvolává velké diskuse, a to nejen mezi jejími zastánci a odpůrci, ale také mezi jednotlivými zastánci. Zastánci si totiž chtějí ujasnit klady a důležitost základního příjmu pro mnoho skupin osob. Této diskusi přispívá také tato publikace, jejímž cílem je zprostředkovat inspirativní debatu o nepodmíněném základním příjmu českému čtenáři.

Prvním zde otištěným textem je článek Nepodmíněný základní příjem, který otevírá a přibližuje téma nepodmíněného základního příjmu a objasňuje jeho místo v současné kampani Iniciativy evropských občanů (www.vseobecnyzakladniprijem.cz, www.basicincome2013.eu/ubi/cs). Poté následují Nejčastější otázky, které jsou obvyklým předmětem rozhovorů v současné kampani. Předkládáme zde odpovědi, které byly vypracovány jako společné mezinárodní stanovisko „Iniciativy evropských občanů za nepodmíněný základní příjem“. Pro čtenáře, kteří mají o téma větší zájem, je připravena Diskuse o nepodmíněném základním příjmu, které nejčastěji kladené otázky rozvíjí z různých hledisek a pokouší se vyrovnat s různými námitkami proti základnímu příjmu.

Následující článek Nepodmíněný základní příjem ocení práci těch, kteří pečují, se věnuje tématu základního příjmu z hlediska pečujících osob, z nichž většinu tvoří ženy. Základní příjem je zde tedy objasněn jako dávka, která pomáhá zlepšit především nelehké postavení žen. Text Evropská občanská iniciativa potom z hlediska práva objasňuje, jak je tato iniciativa za nepodmíněný základní příjem v České republice a Evropské unii právně zakotvena a v jakém právním prostoru se pohybuje.

Poslední text Je základní příjem smysluplný jako celosvětový projekt? překračuje rámec národního státu i Evropské unie a ukazuje možnosti uplatnění nepodmíněného základního příjmu v globálním měřítku. Doufáme, že tato brožura pomůže záměrům „Iniciativy evropských občanů za nepodmíněný základní příjem“ především tím, že usnadní českému čtenáři orientaci v názorech o základním příjmu, ukáže mu jeho klady i problémy a pomůže mu v jeho rozhodování ve věci zavedení základního příjmu v České republice, v Evropské unii i jinde ve světě. Publikace vychází jako součást aktivit Pražské školy alternativ, která při příležitosti kampaně Iniciativy pořádá v tomto semestru celou sérii konferencí, jež jsou věnovány jak různých stránkám nepodmíněného základního příjmu obecně, tak i kampani za jeho zavedení.

Brožura ke stažení ve formátu PDF

1 2 3 4